Jdi na obsah Jdi na menu
 


kouknete se na http://fllippy.blog.cz/

proc si rikam elof ???

je to podle mé oblíbené trilogie kde se hlavní hrdina jmenuje elof (doporučuju)

Michael Scott Rohan


Michael Scott Rohan se narodil roku 1951 v Edinburghu. Od malička byl náruživým čtenářem a přečetl téměř vše, co se mu dostalo do rukou. Vzdělání získal v Edinburghu a Oxfordu, kam se vydal (což označuje za velikou chybu) studovat práva. Připojil se k tamní SF skupině a začal psát. Tam se seznámil s Allanem Scottem i se svou budoucí ženou Deborou, se kterou se později, roku 1977, oženil. Během studia a částečně i po něm se věnoval (jak to u spisovatelů tradičně bývá) mnoha různým odvětvím a zaměstnáním (editor, překladatel, knihovník). Poté, co získal roku 1973 vysokoškolský titul, utekl od práva k práci pro mezinárodní vydavatelství, kde pět dlouhých let editoval encyklopedie. Mezi Rohanovy zájmy patří historie, archeologie, antropologie ale také například klasická hudba (svého času dělal hudebního recenzenta a editoval pár věcí z této oblasti). Nyní žije se svou ženou ve vesničce poblíž Cambridge.

Bibliografie

  • Zimní letopisy (Winter of the World trilogy)
  • Spiral series (The Chronicles of Stephen Fisher)
    • Chase the Morning
    • The Gates of Noon
    • Cloud Castles
    • Maxie's Demon - samostatný román

  • A Spell of Empire: The Horns of Tartarus - spolupracoval Allan Scott

  • The Ice King - spolupracoval Allan Scott
uvedena jsou jen díla fantasy žánru

Zimní letopisy

Ledová kovadlina

Zimní letopisy jsou ozvěnou věků v polozapomenutých mýtech a písních, příběhy o záhadné moci Mistrů kovářů a o stvoření úžasných zbraní, o podzemních říších, příběhy Bohů ve světě mezi smrtelníky a Mocností, jež věčně zápolí o převahu. V zemi Severu, obležené postupujícím ledem a ekwešskými hordami, v soběmladý pasák dobytku Alv, zachráněný před nájezdníky záhadným Mistrem kovářem, odhalí tajuplnou schopnost tvarovat kovy. Ta se však může obrátit ke zlému a Alv jedné strašlivé noci uteče, aby našel svůj osud a zbraň, s níž se bude moci postavit Mocnostem Ledu.


Zimní letopisy jsou příjemná nová trilogie, která se inspiruje a zakládá na osvědčených postupech a zápletkách (čitelné ovlivnění Tolkienem) a navíc přidává tu svou trošku originality, aby se přece jen odlišila. A to se jí docela dobře v prvním svazku daří. Důraz a originalita spočívá právě v kovářském umění a jeho naprosto originálním zpracování s přídáním magie. Také nápad dosazení Ledu za úhlavního nepřítele je docela správně tajůplný. Takže po přečtení se dá říct, že se jedná o čtivou klasickou fantasy oblečenou do nového hávu.

Kovárna uprostřed hvozdu

Z obléhání Kerbryhaine odešlu ekwešské hordy jako poražení, Mist kovář zemřel. Ale pro Alva, dnes již kováře Elofa, válka ještě neskončíla. Kerbryhaine zůstává rozdělěné, hanebně rozprášení Ekweš chystají odplatu, zlovolný Led pokračuje v postupu na jih. Z neklidného města Kerbryhaine tedy s Kermorvanem a Elofem v čele vyráží průzkumná výprava k bájným městům Východu. Když se jí podaří sjednotit znesvářené národy, snad pomůže boji proti Ledu. Na Elofa Kermorvanem však čeká i seznámení s Mocnostmi na obou stranách a hlavně poznání sama sebe.


Druhý díl této poměrně kvalitní trilogie pokračuje tam, kde první svazek zdánlivě vítězně vyvrcholil. Ale před našimi hrdiny se otvírá další dobrodružství. Líčení kovařiny v knize přetrvává, ale zdá se mi, že už není tak podrobné. Rohan se spíš snaží soustředit na jednotlivé mocnosti a zaplést je do příběhu tak, aby bylo čtenáři jasnější jakou roli zastávají a na jakou stranu patří. Druhý díl také více zklouzává do stylu dobrodružného cestopisu.

Sluneční kladivo

Ve veliké bitvě již lidé, již lidé znovudobyli legendární město Morvannec, zachránil kovář Elof svou lásku Karu před nesmrtelnou Mocností. Po sedmi letech společného života ale začal mít strach, že ho Kara, také nesmrtelná, jednou opustí. Využije tedy svých tajemných sil, aby si ji k sobě připoutal, ale podaří se mu pravý opak.
Elof, sužovaný hrůzou a vinou, nemůže než se vypravit za Karou přes Východní moře do města Kerysu, kolébky Kermorvanova lidu. V pohádkových zemích Východu, kde Mocnosti Ledu chystají konečné vyhlazení veškerého života, se musí Elof postavit minulosti, budoucnosti i vlastnímu osudu.


I třetí díl kvalitativně nic nepokazil a udržel si ten specifický styl dobrodužného fantasy cestopisu (teď jsem asi definoval nový žánr :-) ), který si trilogie začala osvojovat od druhého dílu. Kovařina se opět stává jednou z nejdůležitějších složek románu a je vidět, že Rohan má i smysl pro pořádek a určité přírodní zákonitosti (často mezi zdánlivě kouzelnými technikami objeví trochu moderní vědy znalý čtenář postupy, které díky vědě využívá i lidstvo - jako např. elektrolýza, rafinování ropy, výroba grafitových vláken a podobně). Vysloveně úsměvné je, když pozorný čtenář pozná, že Elofova hlavní zbraň, se kterou je ve finále led poražen, se nápadně podobá způsobu, jakým Archimédes zapálil několik lodí při obraně rodných Syrakus pomocí dlouhých řeckých štítů vyleštěných do vysokého lesku. I ekologie planety je promyšlená a způsob jakým útočí Led na Elofův svět není vůbec nereálný (i když nám hrozí spíše opačná katastrofa díky globálnímu oteplování).
Celkový dojem je poměrně nadprůměrný hlavně díky řemeslně velmi kvalitnímu spojení starých technik a nápadů s originálními prvky jako je kovařina nebo mocnosti v lidských podobách. Tato trilogie neurazí nahodného ani náročného čtenáře - a co víc, mohla by i vytřít zrak všem sci-fistům, kteří tvrdí, že fantasy autor nemusí krom stylu psaní vůbec nic umět (přehled s jakým píše Rohan jim to snad vyvrátí).